Upřímné zděšení kamarádky: cože to dělám s tím česnekem?

Jo, někdy stačí dělat něco podle sebe, jak to třeba znáte z domova. Jsou to možná generační záležitosti nebo tak.

Vařili jsme spolu v jednom projektu, měl jsem na starost česnek. Tak jsem začal stroužky třít a když mě spatřila, byla z toho vedle. Nůž se mi tehdy v ruce ještě docela dobře kmital, ale ona prohlásila, že jsem nemožnej, vyhnala mě od práce a vyndala třítko na česnek se slovy: Já to udělám!  Na vteřinu jsem si připadal jako exemplář do humanitního muzea se starými zvyky a obyčeji. Žádná psychická újma, jenom mi ulehčila práci.  Historku jsem zasunul ve vědomí kamsi hodně pryč mimo dosah, nebyla významná. Jenže včera jsem viděl v televizi Zdeňka Pohlreicha, kterak s česnekem pracujeme po svém. Nůž, stroužek a hbitá ruka. Vzpomněl jsem si na tu bezvýznamnou věc a velký údiv kamarádky, že třít česnek nožem je něco, co naposledy spatřila její prababička a v jejich rodině tuhle ruční práci nahradil nástroj, který se stal normou pro přípravu třeného česneku. A dostal jsem chuť na topinku. Takže dneska žádný recept. Topinka na grilovací pánvi s jemným dotekem oleje, solená již na pánvi, to snad ani nepotřebuje. A pak došlo na tření česneku. Ruka už není tak hbitá, snad ji jednou rozcvičím (a terapeutka mi dává šanci), ale výsledek chutnal.

Stejně jako v Mexiku anebo Miguelův bramborový salát na grilovací party

K některým receptům se dostanete úplnou náhodou. Miguel je učitel z mexického Puebla, města plného barevných kachlíků v barvách typických pro tuhle zemi, s dohledem na sopku oblíbenou jako jazykolam – Popocatépetl.

Doručil mi dost receptů, které stojí za ochutnání. Typickou pochoutkou vyráběnou v Pueble jsou Chiles en nogada, což jsou poblanské papriky plněné masovou směsí se sušeným i čerstvým ovocem (hrušky, jablka, banán, meruňky), dušené v ořechové omáčce se sýrem a zdobené zrníčky granátového jablka. S tím bude dost crcání, ale může to být jenom dobré. Pokrm je sezónní záležitostí a vaří se pouze od července do září. Další pochoutkou je Mole Poblano, což je kuřecí, krůtí anebo vepřové v omáčce z hořké čokolády, skořice, rajčat a chilli. Celý pokrm je pak posypán sezamovými semínky. Zvláštní chutě, že jo? Ale pokud se nechcete pouštět do takového dobrodružství, udělejte si na grilovací party snadný bramborový salát, docela brnkačka a úspěch zaručen.
Možná něco podobného také znáte, ale s jiným jménem. No, to je proto, že jsem mu dal jméno sám.

.
Potřebujete:
5-6 brambor
2 velká rajčata
1 větší červenou cibuli
olivový olej
sůl
pepř
balzamikový ocet medový
(nemáte-li v lásce tuhle chuť, klidně si ji odpusťte, ale těch pár kapek v salátu vás přesvědčí, že experimenty lahodí odvážným jazýčkům)

Navíc: můžete přidat ještě fenykl, zeleninu, kterou znáte nejspíše z obchodu, ale nějak váháte k čemu tak asi je, nebo jako koření, to už jste blízko, ale kdy jste po něm sáhli? A nebojte se, že má mít chuť lékořice. Jakmile se do něho zakrojíte, ucítíte tu známou chuť řapíkatého celeru. A jsme doma.

Jdeme na to:
Brambory uvařte ve slupce a nechte vychladnout. Po oloupání rozkrájejte na osminky. Rajčata rozkrájejte také na osminky, červenou cibuli překrojte podélně na polovic a nakrájejte tenké půlměsíčky. Když jste se odvážili k fenyklu, sloupněte vrchní vrstvu, zbytek nakrájejte na tenká kolečka.
Vše promíchejte, osolte, opepřete, přidejte pár kapek balzamikového octa s medovou příchutí a zakapejte olivovým olejem. Salát v něm nemá plavat, tak prostě s mírou.
Teď už nechte salát mírně odležet (ono se tak děje už od okamžiku zamíchání, protože to krámování se servírováním zabere nějaký čas a než se strávníci pustí do salátu, chutě se stačí propojit), můžete ho nechat vychladit, což je v horkém dni u horkého grilu obzvláště příjemné.
Dobrou chuť.