Zatím jsem podobné chili podnikal z mletého masa, bylo to šup na šup. Tentokrát jsem mírně zpanštěl a pořídil zadní hovězí. Ono už u řezníka stejné jiné nebylo.
Původní zadání bylo náledující:
Suroviny: 600
g hovězí maso, 400 g pinto fazole, 300 g rajčata krájená, 4 ks chipotle chili
papričky, 200 g cibule, 50 g česnek, 50 g koriandr, 50 g hořká čokoláda, sůl,
cukr, chilli, římský kmín
Původní postup: Zprudka orestujeme maso, přidáme cibulku a chilli a necháme cca 10 minut než se
nám vyvaří přebytečná voda. Pak přidáme česnek a krájená rajčata a necháme
vařit do měkka. Mezitím si uvaříme fazole do poloměkka. Když je masová směs
hotová přisypeme fazole, hořkou čokoládu a koriandr a necháme ještě pár minut
provařit. Dochutíme chilli, římským kmínem, solí, pepřem a cukrem.
No a teď realita:
Maso jsem nakrájel na kostky a použil trochu olivového oleje, nechtělo se mi restovat ho nasucho. Čím jsem si nejspíš zadělal na problém, maso se restovalo a pustilo šťávu. Přidaná nadrobno nasekaná cibulka už se nemohla osmahnout... Mělo to být bez oleje? Příště uvidíme... Přidal jsem ještě nakrájenou zeleninovou papriku a už se to začalo tvářit jako základ guláše.
Nevzdávej to! zaříkával jsem sám sebe. Nepanikař!
Přidal jsem chilli plus (koření na chili con carne, protože jsem zaboha nemohl najít jenom chilli, ale upokojilo mě, že tahle směs koření obsahuje vše, co má v receptu být) a nechal, aby se přebytečná voda vyvařila. Pak jsem přihodil nakrájená rajčata, ta soudková San Marzano a nadrobno nasekaný česnek. A nechal vařit, ne moc prudce, ale vařit. Pak přišla ke slovu plechovka červených fazolí, ale množství jsem nedobře odhadl, takže do hluboké pánve putoval i obsah plechovky červených fazolí alá barbeque (obsahuje chilli). Ještě trochu koření a trochu soli. Plus 10 gramů cukru a kapku červeného vinného octa. Pak ještě trochu kmínu. Jeden by řekl, že už by to mělo být hotové. A ono ne! Směs voňavá, maso po ochutnání pořád tvrdé. Přichází volba razantního zásahu. Trochu vody jsem přidal, abych nakonec neměl v pánvi zpečený koláč, a poklice. Už se to zase blíží víc guláši. Takže místo rychlého jídla, napínavý zápas s prodloužením. Teď už stejně nic jiného nezbývalo.
Dusíme... Fazolky si kupodivu udržely tvar, hotovo.
Tak příště bez oleje?
No a teď realita:
Maso jsem nakrájel na kostky a použil trochu olivového oleje, nechtělo se mi restovat ho nasucho. Čím jsem si nejspíš zadělal na problém, maso se restovalo a pustilo šťávu. Přidaná nadrobno nasekaná cibulka už se nemohla osmahnout... Mělo to být bez oleje? Příště uvidíme... Přidal jsem ještě nakrájenou zeleninovou papriku a už se to začalo tvářit jako základ guláše.
Nevzdávej to! zaříkával jsem sám sebe. Nepanikař!
Přidal jsem chilli plus (koření na chili con carne, protože jsem zaboha nemohl najít jenom chilli, ale upokojilo mě, že tahle směs koření obsahuje vše, co má v receptu být) a nechal, aby se přebytečná voda vyvařila. Pak jsem přihodil nakrájená rajčata, ta soudková San Marzano a nadrobno nasekaný česnek. A nechal vařit, ne moc prudce, ale vařit. Pak přišla ke slovu plechovka červených fazolí, ale množství jsem nedobře odhadl, takže do hluboké pánve putoval i obsah plechovky červených fazolí alá barbeque (obsahuje chilli). Ještě trochu koření a trochu soli. Plus 10 gramů cukru a kapku červeného vinného octa. Pak ještě trochu kmínu. Jeden by řekl, že už by to mělo být hotové. A ono ne! Směs voňavá, maso po ochutnání pořád tvrdé. Přichází volba razantního zásahu. Trochu vody jsem přidal, abych nakonec neměl v pánvi zpečený koláč, a poklice. Už se to zase blíží víc guláši. Takže místo rychlého jídla, napínavý zápas s prodloužením. Teď už stejně nic jiného nezbývalo.
Dusíme... Fazolky si kupodivu udržely tvar, hotovo.
Tak příště bez oleje?
